Marek Tichý

S rychlým pronikáním počítačů do běžného života a jejich propojováním do sítí vzrůstají spolu s možnostmi použití také možnosti jejich zneužití k zásahům do soukromí. Hledisko bezpečnosti počítačových komunikací zaostává za prudkým rozvoj technologií a softwaru, což je částečně způsobeno také požadavkem na co největší jednoduchost a použitelnost běžných aplikací i operačního sytému. Ještě více zaostávají právní úpravy týkající se této oblasti, a to v podstatě celosvětově. Ohledně bezpečnosti práce s počítačem existuje již mezi běžnými uživateli částečné povědomí. Většina uživatelů si například uvědomuje nutnost ochrany proti počítačovým virům. Nicméně univerzálnost počítače jako nástroje, který zpracovává texty, přehrává video a zvuk, komunikuje v reálném čase s jiným uživatelem na jiném kontinentu s sebou nese podobně širokou škálu možností, jak tuto třídu technologií zneužívat. Následující text podívá jejich stručný přehled, spolu s tipy jak se bránit a odkazy na doplňující materiály.

Data ve vašem počítači Je zřejmé, že pokud data ve vašem počítači nijak nechráníte, může neoprávněný uživatel, například zloděj, který ukradl váš laptop, či nezvaný návštěvník, který se na chvíli vašemu počítači posadil, zcela volně prohlížet vaše soubory (dokumenty, obrázky, videa, přijaté a odeslané emaily). Kromě běžných souborů dále existují data, o kterých běžní uživatelé většinou neví, a která mohou zájemci o průnik do vašeho soukromí mnohé prozradit. Pod „daty“ si můžeme představit cokoliv, například smazané emaily, seznam nainstalovaných programů, nastavení, osobních údajů a jiných choulostivých informací (např. e-mailové adresy, tel. čísla, hesla apod.). Zde je podrobnější popis některých z nich.

Historie, mezipaměť, cookies Počítače obecně s oblibou udržují záznamy (logy) o všem možném. Je to obvykle velmi snadné, nenáročné na paměť a záznamy mají široké využití pro řešení problémů či usnadnění často používaných operací. Ve snaze zpříjemnit a usnadnit uživateli ovládání všemožných aplikací, především pak těch, které slouží k práci se soubory a webovými stránkami, je zde již téměř standardem funkce Historie. Ta umožňuje zpětně vám, ale bohužel i nepovolané osobě zjistit, s jakými soubory jste v poslední době pracovali a jaké stránky jste navštěvovali (stiskněte CTRL-H a podívejte se vlevo pokud používáte prohlížeč Firefox). Podobně se ukládají i obsahy webovách stránek do takzvané mezipaměti (cache) kde zůstávaji po určitou dobu v případě, že byste se k nim chtěli později vrátit. Odtamtud je pro kohokoliv také celkem snadné udělat si přehled o tom k čemu jste počítač v poslední době používali.Dalším skrytým místem, kde se mohou potenciálně nacházet citlivé údaje aniž jste si toho vědomi jsou takzvané „cookies“, malé textové soubory, které si navštívené webové stránky ukládají ve Vašem počítači z různých důvodů. Nejjednodušší obranou je jednoznačně zamezení fyzického přístupu nepovolané osobě k Vašemu počítači. Dále je možné funkce historie vypnout či mazat po každém použití, podobně lze smazat i mezipaměť a soubory cookies. Bohužel aplikce nejsou jednotné, a tak je vždy třeba prostudovat každou zvlášť. Existují také specializované programy, které dokáží histore a mezipaměti bežných aplikací smazat v jednom kroku (například CCleaner, http://www.ccle­aner.com/ )

Smazané soubory Jakkoliv je snadné nějaký datový soubor navždy ztratit, kupodivu není obecně snadné soubory důsledně a vědomě vymazat. Na osobních počítačích se soubory mažou tak, že se „zapomene“ odkaz na místo, kde jsou na pevném disku, a toto místo se označí jako prázdné. Je to rychlé a efektivní, bohužel data tak zůstávají na disku dokud nejsou přepsána, což ovšem běžný uživatel nemá šanci nijak ovlivnit. Nejedná se při tom pouze o soubory, o kterých víte, ale také o dočasné soubory vytvářené aplikacemi bez vašeho vědomí, které mohou obsahovat části či kompletní kopie viditelných souborů. Řešením je zde specializovaný program (opět např. CCleaner), který umí prázdné místo na disku skutečně vyčistit. Podobně jako s pevným diskem je to s operační pamětí počítače, ani zde se důsledně nemaže, nicméně zde problém na rozdíl od pevného disku řeší vypnutí počítače.

Uložená Hesla S usnadňováním použití různých programů slouží také funkce zapamatování hesel pro přístup do jiných aplikací či webových stránek. Platí zcela jednoznačně, že pokud povolíte zapamatování hesla bez další ochranné vrstvy, je pro kohokoliv, kdo získá přístup k vašemu počítači, teroeticky možné heslo zjistit. Vyjímkou jsou aplikace, které používají jedno centrální heslo pro zabezpečení přístupu k seznamu ostatních hesel.

Viry Viry jsou bezesporu nejpopularizo­vanějším nebezpečím v povědomí uživatelů PC, v popularitě je předstihuje snad jen médii vydatně živená představa o dětské pornografii vyskakující z každého rohu internetového prohlížeče. Z hlediska narušování soukromí však viry hrají v současné době poměrně okrajovou roli, což je dáno tím, že viry vás napadají více méně náhodně. Drtivá většina virů, kterým se podaří se více rozšířit především pomocí Internetu, má v první řadě snahu se množit, a až druhotně vykonávat nějakou záškodnickou funkci. Virem se počítač nakazí nejčastěji při otevírání neznámých emailových příloh, spouštění neznámých programů, ale v závislosti na typu prohlížeče a jeho verzi (obecně čím novější verze, tím odolnější) je možné virus získat i návštěvou webových stránek. Některé viry používají nedostatků v operačním systému nebo se šíří po místní síti tím způsobem, že nakazí sdílené soubory. Nejtypičtějším případem, kdy se viry podílejí na úniku dat z vašeho počítače do nepovolaných rukou jsou viry instalující takzvaná zadní vrátka (backdoor). Ta umožňují snažší průnik do vašeho počítače pomocí vzdáleného přístupu. Některé viry o tom poté informují svého tvůrce, ovšem vzhledem k rizikům, kterým se tvůrci virů vystavují v případě odhalení, je tato praxe poměrně riskantní a ne příliš častá. Existuje řada antivirových programů, které dokáží počítač velmi úspěšně před virovou nákazou ochránit. Za všechny jmenujme vynikající český antivir AVG (http://www.gri­soft.cz), který je dokonce pro domácí použití zdarma a obsahuje kromě jiného rezidentní kontroly (zkontroluje před použitím každý otevíraný soubor) a kontroly příchozích a odchozích emailů.

Spyware Spyware – program, který vás při práci s počítačem nějakým způsobem špehuje a pokud jste připojeni k internetu, je schopen zachycená data někam odeslat, je speciálním případem takzvaného „malware“. Malware je souhrnné označení programů, které na počítači běží bez vašeho vědomí, a nějakým způsobem jej poškozují, či zhoršují jeho funkci a práci s ním. Spyware představuje z hlediska soukromí a bezpečí dat velkou hrozbu, řádově vážnější než viry. Tento typ softwaru si narozdíl od virů neklade za cíl cokoliv ničit a obvykle se ani sám nerozmnožuje, jen shromažďuje a odesílá informace různé povahy z vašeho PC. Podobně existuje skupina programů „ad-ware“ – má často znaky obou předchozích, ač zdánlivě vypadá nejnevinněji. Ve své podstatě je jeho smyslem reklama: ať již její přímé více či méně obtěžující projevy (vyskakující „pop-up“ reklamní okna, změněná domácí stránka v prohlížeči) či „pouze“ sběr informací o Vašich zvycích na Internetu a navštívených stránkách. Spyware se většinou dostane do počítače tak, že je vložen v nějakém často velmi nevinně vypadajícím programu, který je obvykle zdarma. Jakmile si program nainstalujete a spustíte, naistaluje se do systému také spyware. Například klientské programy pro peer to peer sítě umožňující stahování hudby a videa od ostatních uživatelů jsou tipickým příkladem. Obvykle se jeho činnost navenek nijak neprojevuje a často jeho přítomnost nelze běžnými prostředky zjistit. Nebezpečnost spyware vynikne, pokud si uvědomíme, že spyware jako program vámi spuštěný má přístup ke všem souborům, která máte na svém počítači, včetně dat jmenovaných výše. Zároveň může sledovat veškeré vaše úkony a odesílat o nich informace na vám zcela neznámé místo. Antivirové programy často spyware nezachytí, protože mezi spyware a legitimním software (jehož je spyware často součástí) je minimální rozdíl. Navíc chybí funkce množení a destruktivní činnost, podle nichž se antivirové programy často rozhodují. Známý spyware dokáží odstranit specializované programy, za všechny jmenujme Microsoft Antispyware (http://www.mi­crosoft.com/…de­fault.mspx), Ad-Aware (http://www.la­vasoftusa.com/…a­re/adaware/). Dobrou praxí pro ochranu proti spyware je neinstalovat neznámé programy, utility či různé doplňky do prohlížeče. Další možností je používat programy vyvíjené jako Open Source (viz. http://www.ro­ot.cz/…ce-software/). Dnes již téměř ke každému běžnému programu existuje Open Source varianta – program zveřejněný včetně zdrojového kódu, jehož obrovskou výhodou (kromě toho, že je zcela zdarma) je mimo jiné i to, že v otevřeném zdrojovém kódu se spyware snadno neschová, a pokud tam je, ví se o něm. Zcela zásadní je neinstalovat žádné programy, které nabízejí přístup někam, kam bez nich přístup nemáte (například stránky s erotickým obsahem), odblokovaní licenční ochrany jiných programů, tzv. cracky, nelegální kodeky a podobně.

Keylogger Tento obzvlášť nepříjemný druh spyware si zaslouží bližší pozornost právě v souvislosti s ochranou soukromí. Jedná se o v podstatě velmi jednoduchý program, který bez vašeho vědomí zaznamenává každý úder na klávesnici do speciálního souboru. Tento soubor buď odesílá v pravidelných intervalech na jiný počítač (například pomocí emailu nebo FTP), nebo zanechá soubor na vašem počítači, kde si ho poté váš špeh nepozorovaně vyzvedne. Existují také hardwarové keyloggery, které se připojují přímo na kabel klávesnice. Ačkoliv existují viry a spyware se zabudovanou funkcí keyloggeru, v drtivé většině případů jej – jakožto samostatný program – na váš počítač nainstaluje někdo, kdo němu má taktéž pravidelný přístup – spolužák, spolubydlící, zaměstnavatel, partner, nezodpovědný správce sítě. Ze záznamu keyloggeru se dají vyčíst všechna hesla, která jste během práce zadávali, čísla kreditních karet, obsah chatu (resp. vaše odpovědi), URL které jste zadávali a podobně. Obzvláště nepříjemné je to, že v případě přítomnosti keyloggeru selhávají další běžné způsoby ochrany, jako je zašifrovaná komunikace, protože vstup od uživatele pochopitelně probíhá nezašifrovaně. Některé programy (například Martus, http://www.mar­tus.com/) proto umožňují zadat heslo pomocí myši výběrem kláves na klávesnici zobrazené na obrazovce. To je ale spíše vyjímkou. Existují specializované programy které se pokusí přítomnost keyloggeru odstranit, například Anti-Keylogger nebo Anti-Spy.Info (http://www.anti-spy.info), jejich účinnost však není stoprocentní.

Bezpečnostní zásady Zde je několik bezpečnostních doporučení, která výše uvedená rizika částečně eliminují: