Dne 2. března 2006 rozhodl německý Ústavní soud, že na e-maily a textové zprávy z mobilních telefonů, které již byly odeslány a jsou stále uloženy v příjemcově zařízení, se nevztahuje zvláštní ústavní ochrana telekomunikačního tajemství. Rozhodnutí se týká případu, kde německé soudkyni byl policií zabaven její počítač, protože byla podezřelá, že předává interní informace novinářům (což se později nepotvrdilo). Ústavní soud rozhodl, že e-maily a podobné zprávy, ale rovněž tak volaná čísla a čísla volajících, která jsou stále v adresáři telefonu, mají stejné postavení jako soubory a další dokumenty, které nepožívají ústavní ochrany telekomunikací. To znamená, že policisté mohou tato data zajišťovat i v případě běžných trestných činů, zatímco odposlech telekomunikačního provozu je možný pouze při vyšetřování závažných trestných činů a na základě soudního povolení.

Dne 2. března 2006 rozhodl německý Ústavní soud, že na e-maily a textové zprávy z mobilních telefonů, které již byly odeslány a jsou stále uloženy v příjemcově zařízení, se nevztahuje zvláštní ústavní ochrana telekomunikačního tajemství. Rozhodnutí se týká případu, kde německé soudkyni byl policií zabaven její počítač, protože byla podezřelá, že předává interní informace novinářům (což se později nepotvrdilo). Ústavní soud rozhodl, že e-maily a podobné zprávy, ale rovněž tak volaná čísla a čísla volajících, která jsou stále v adresáři telefonu, mají stejné postavení jako soubory a další dokumenty, které nepožívají ústavní ochrany telekomunikací. To znamená, že policisté mohou tato data zajišťovat i v případě běžných trestných činů, zatímco odposlech telekomunikačního provozu je možný pouze při vyšetřování závažných trestných činů a na základě soudního povolení.

Ústavní soud ve stejném rozhodnutí rovněž omezil objem dat a elektronických informací, které lze zajistit. Obviněný, uvádí se v rozhodnutí, je stále chráněn právem na informační sebeurčení, které nejvyšší soud dovodil z ustanovení o „lidské důstojnosti“ v německé ústavě ve svém proslulém rozsudku o sčítání lidu v roce 1983. To znamená, že policie musí postupovat v souladu s principem proporcionality. Nesmí již zabavit celý počítač nebo jiné zařízení a procházet všechna data, která jsou v něm uložena – což bylo dosud obvyklé. Podle nového rozhodnutí je možné pouze prohledat zařízení obviněného na místě a zkopírovat nebo vytisknout pouze ta data, která se konkrétně vztahují k předmětnému případu.

Reakce na rozhodnutí byly smíšené. Zatímco někteří je označovali za špatnou zprávu pro ochranu telekomunikačního tajemství, jiní tleskali posílení principu proporcionality. To může mít dopad na německé právní diskuse o povinném uchovávání dat. Německé nevládní organizace zabývající se ochranou soukromí v současné době připravují ústavní stížnost a nepochybně zdůrazní, že uchovávání veškerých provozních dat o každém občanu je značně neproporcionální. Pod internetovou peticí proti uchovávání dat adresovanou německému parlamentu je již více než 12 tisíc podpisů a další petice s odlišnými argumenty byla před časem již odeslána.

Rozhodnutí Ústavního soudu (pouze v němčině, 2.03.2006) http://www.bver­fg.de/…r209904­.html

Článek v Heise News (Horké zprávy) o rozhodnutí (pouze v němčině, 2.03.2006)

http://www.he­ise.de/…eldun­g/70267

Tagesschau.de – Důsledky pro uchovávání dat (pouze v němčině, 2.03.2006)

http://www.ta­gesschau.de/…_BAB,00­.html

Internetová petice německému parlamentu proti uchovávání dat (pouze v němčině)

http://itc.na­pier.ac.uk/…pe­tition.asp?…

(Autor: Ralf Bendrath, člen sítě EDRi Neue Medien – Německo)

„PRAMEN: EDRI-gram newsletter č. 4.5. z 15.3.2006, překlad: Iuridicum Remedium“