30.1.2008 zdroj: A2 kulturní týdeník

Automaty na identitu vyžadují potravu

Rozvoj technologií, které umožňují přeměřování lidského těla a zpracovávání biometrických údajů, napomáhá nové sběratelské horečce. Co si státní instituce s nově získanými otisky prstů počnou a jaké mohou být společenské dopady nového trendu? Je to shoda náhod. Evropa si 28. ledna připomene den ochrany osobních údajů a v poslanecké sněmovně se hned poté objeví návrh ministerstva vnitra na novelu zákona o cestovních dokladech. Podle přání předkladatele má být projednán urgentně. Jde v něm na první pohled o drobnost – o odklad termínu, dokdy mají být do českých pasů povinně zaneseny otisky prstů jejich držitelů. Nové pasy s dálkově čitelným rádiovým čipem (RFID) s biometrickými údaji vydávají obecní úřady již od 1. září 2006. Čip ale zatím obsahuje jen digitální fotografi i. Otisky prstů měly být podle prvotního záměru do čipu přidávány už od 1. května 2008. Novela zákona termín odkládá do 1. dubna 2009. Vladimír Řepka z ministerstva vnitra odklad vysvětluje: „Zatím nejsou dostupné operační systémy čipů podporující potřebné bezpečnostní mechanismy. Tyto mechanismy jsou však pro cestovní doklady, které obsahují biometrický údaj o otiscích prstů, povinné.“

Nápad na zavádění otisků prstů do pasů nepochází přímo z českého ministerstva (viz Sejmou nám otisky, sejmou, A2 č. 9/2006). V prosinci 2004 vydala Rada EU nařízení, podle něhož musí být ve státech EU do 18 měsíců zavedeny pasy s čipy obsahujícími digitalizovaný obraz obličeje a do tří let i otisky prstů. Většina vlád (včetně české) termín nestihla. Šampiony v odebírání otisků se staly německé úřady. Bez ohledu na chybějící bezpečnostní mechanismy, o nichž se zmínil český úředník Řepka, i na negativní ohlasy německé veřejnosti (viz Prsty vzhůru!, A2 č. 48/2007) začaly registrační úřady 1. listopadu loňského roku sbírat otisky všech občanů, kteří chtěli nový pas. Kritici tohoto postupu přitom nepoukazují jen na principiální otázky bezpečnosti osobních dat, ale i na nezamýšlené vedlejší efekty, které mohou nové technologie přinést. Zástupci německé skupiny Chaos Computer Club (CCC) například upozorňují na mezinárodní studie dokazující, že technika bude mít problém se zpracováním otisků zhruba deseti procent starších lidí a také osob, které těžce fyzicky pracují. Nemluvě o těch, kteří o prsty v minulosti přišli či přijdou poté, co jsou jejich otisky zaneseny do čipu. Nová bezpečnostní opatření, spojená s masovou identifi kací osob pomocí otisků prstů, budou všechny tyto osoby diskriminovat. Otisky prstů na nových čipových pasech přitom podle kritiků nepřinášejí žádné zvláštní bezpečnostní výhody a jsou zaváděny jen v důsledku tlaku USA a velkých společností, které podnikají v příslušných technologických oborech. Nedůvěra k nové technologii přitom panuje i mezi samotnými státními institucemi. Německé ministerstvo zahraničí tak již oznámilo, že na jeho diplomaty se povinnost pasu s biometrickým RFID čipem vztahovat nebude.

Cizince už tam máme

Původní plány na zavádění biometrických pasů obsahovaly i návrh na vytvoření databáze ze získaných otisků. Tento návrh však pro odpor ochránců údajů neprošel. Když nejsou (zatím) k dispozici otisky občanů EU, musí se nově vytvářené databáze spokojit s otisky cizinců. V červnu loňského roku dal Evropský parlament zelenou návrhu na vytvoření Evropského vízového informačního systému (VIS), který má údajně představovat nejrozsáhlejší databázi biometrických údajů na světě. Databáze má obsahovat otisky prstů zhruba 70 milionů žadatelů o víza do evropských zemí. Systém by měl orgánům v členských zemích Schengenského prostoru umožnit sdílení informací například o odmítnutých vízech či nežádoucích osobách. Ale nejen to. Přístup by do něj měly mít i národní policie a Europol pro svůj boj s terorismem a dalšími závažnými trestnými činy. Po několik let již funguje také systém EURODAC, zaměřený na žadatele o azyl a ilegální přistěhovalce. V jeho rámci bylo jen za rok 2005 zpracováno přes 187 000 otisků prstů, z čehož více než 25 000 otisků patřilo žadatelům o azyl, kteří nepravidelně překračovali hranici EU, a téměř 47 000 otisků náleželo lidem, kteří byli uvězněni z důvodu nelegálního pobytu na území členského státu Unie.

Zločinci a státní úředníci

Dá se ale říci, že evropský hlad po otiscích prstů jen kopíruje zavedený trend ze Spojených států. Od roku 2004 snímají americké úřady otisky prstů všech návštěvníků v programu USVISIT. Pořizují také digitální fotografi e obličeje cestujících. Tato data pak prověřují vůči dalším provozovaným databázím, obsahujícím biometrické údaje. Kromě toho americké úřady provozují momentálně největší databázi na světě, která obsahuje více než 41 milionů otisků spojených s kriminálními případy a 40 milionů otisků „nekriminálních“. Historie těchto databází přitom názorně ilustruje postupné rozšiřování oblastí, pro něž jsou biometrická data využívána. Systematicky začaly být otisky prstů v USA sbírány v roce 1902. Od následujícího roku je stát New York začal používat k identifi kaci vězňů. V roce 1924 se zvláštní identifi kační jednotka FBI stala centrálním úložištěm záznamů o pachatelích kriminálních činů. Roku 1933 však byly do databáze obsahující otisky zločinců zařazena i data více než 140 000 státních zaměstnanců a žadatelů o práci, později byly dodávány otisky zájemců o službu v armádě. Obrovský nárůst dat způsoboval problémy při zpracování a výměně informací potřebných k identifi kaci osob. K jejich překonání zavedla FBI tzv. Integrovaný automatický identifi kační sys tém otisků prstů (IAFIS), který je nyní po dle jejího tvrzení schopný odpovídat na žá dosti trestních orgánů do dvou hodin a do 24 hodin na žádosti civilních žadatelů. Od loňského roku nabízí přístup k federálním záznamům jako komerční službu pro zaměstnavatele například z oblasti školství, zdravotní péče a bezpečnostních agentur soukromá firma Crimcheck. com; ti tak díky ní mohou prověřovat zájemce o práci.

S množstvím dat ovšem ambice FBI rostou. Na konci loňského roku informoval list Washington Post, že agentura plánuje vytvoření nové obří biometrické databáze, která v sobě bude kombinovat záznamy otisků prstů, dlaní, obrazy obličejů a skeny duhovek. Projekt za miliardu dolarů má zřejmě uchovávat i údaje o tom, jak se lidé pohybují či mluví.

Nebezpečí identifikace

V obrovském rozsahu jsou sbírány biometrické údaje i v zemích, které ani zdaleka nedosahují demokratických standardů. Automatické identifi kační systémy využívající nasbíraných otisků prstů byly uplatněny při volbách v Demokratické republice Kongo, Venezuele, Pákistánu a v roce 2003 byly zvažovány i v Jemenu. Aplikovány byly i v loňských volbách v Nigérii, které byly mezinárodním společenstvím kritizovány jako ne zcela demokratické. Nigerijská vláda si navíc biometrická data oblíbila natolik, že již v roce 2004 podepsala kontrakt přesahující sto milionů dolarů na vydání biometrických pasů s otisky prstů pro více než 180 milionů obyvatel země. Projekt se měl stát vzorem pro celou Afriku.
Pořizování databází biometrických údajů v nestabilních oblastech, kde hrozí ob zvláštní riziko jejich zneužití během etnického napětí nebo občanské války, se stalo předmětem ostřejší kritiky především v souvislosti s působením USA v Iráku. V červenci loňského roku zveřejnil list USA Today informace o tom, že američtí vojáci mobilními skenery sejmuli otisky prstů a také obrazy očních duhovek stovek tisíc Iráčanů. Zástupci armády se hájili tím, že údaje potřebují pro vydávání identifi kačních průkazů a pro boj s odpůrci okupace. Proti tomuto postupu protestovala organizace Human Rights Watch, která poukázala mimo jiné na to, že „masivní nashromáždění tajných informací o Iráčanech ve spojení s trvalými biometrickými znaky vytváří bezprecedentní riziko pro lidská práva, které může být snadno využito budoucí vládou… Nový systém biometrické identifi kace a tajných profi lů otevírá velmi reálnou možnost budoucích represálií a zabíjení v daleko rozšířenější podobě.“
Podobné riziko dnes připadá Evropě jako zpráva z jiného světa. Jenže ten je velmi blízko. Pokud budou i přes drobné zpoždění pasy s otisky prstů pro české občany zavedeny, budou si je do svých databází moci zařadit nejen Američané, ale třeba i Iráčané nebo Korejci. Možná, že jim zrovna v nejbližší době k ničemu nebudou. Ale v budoucnosti se mohou hodit.

Filip Pospíšil