III. protiústavnost osnovy

Čl. 19 odst. 2 i. f. Listiny zní: „Shromáždění však nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy.“ Tato ústavní norma je kodifikací modelu zavedeného zákonem č. 135/1867 ř. z., o právě shromažďovacím. Ten stanovil 2 hlavní právní procedury, které existují dodnes:

Ačkoliv shromáždění nebyla předmětem povolení ani za komunismu (§ 10 vyhlášky MV č. 320/1951 Ú. l., o dobrovolných organisacích a shromážděních), laická veřejnost a media neustále hovoří o „nepovolených“ shromážděních, „povolených“ demonstracích apod. V tomto duchu je vedena i osnova: „Současné znění zákona o právu shromažďovacím totiž neposkytuje správnímu úřadu dostatečný časový prostor pro posouzení toho, zda se jedná o pokojný výkon práva shromažďovacího, resp. že nedává správnímu úřadu možnost reagovat na okolnosti, které vyjdou najevo déle než tři dny po oznámení shromáždění.“ A posouzení není ničím jiným než povolením. Rozšíření časového prostoru pro zákaz oznámeného shromáždění povede pouze ke zhoubné (a neúčinné) tendenci přezkoumávat účel shromáždění, ačkoliv smyslem oznámení je pouhá evidence chystaných shromáždění. Posuzovat účel shromáždění je proto v rozporu s čl. 19 odst. 2 i. f. Listiny.

Jak uvádí V. Mikule, veřejná správa je přímo ze zákona službou veřejnosti (5.) a je věcí správního orgánu, aby zvládl v téměř dvacet let aplikované lhůtě posoudit, zda nejsou dány podmínky pro zákaz shromáždění (dle zákona i judikatury případy striktně výjimečné a závažné).

Stručně k politickým a právně-filosofickým východiskům novely

Příčinou, proč vláda osnovu předložila, je morální panika (6.)(angl. moral panic) ze shromažďujících se nonkonformistů. Začalo to antiglobalisty, od Global Street Party 16.5. 1998 až po zasedání Mezinárodního měnového fondu 26. a 27.9. 2000. Pak byl dalším terčem establishmentu CzechTek, od 29. 7. 2001 až po 30.7. 2005. Nyní jsou na řadě neonacisté, fašisté a jiní xenofobové, jejichž význam je mediálním kampaní nepoměrně zveličován a vpodstatě jejich roli ve společenské diskusi posiluje (demonstrace Národní strany, který 12.1. 2006 umístila před bývalým koncentračním táborem pro Romy v Letech u Písku, přes demonstraci Národního odporu v Brně 1.5.2007 a pokus o demonstraci Mladých národních demokratů v pražském židovském městě 10.11. 2007). V roce 2008 se aktivisovala neonacistická Dělnická strana a morální panika z neonacistů trvá dodnes.

Projevem morální paniky je koncept, jehož autorem je právník NSDAP, antisemita Carl Schmitt (1888–1985)(7.), bránící se / bojující / ozbrojená demokracie (něm. streitbare/weh­rhafte Demokratie, angl. militant democracy), což je demokratický koncept jen podle jména, stejně jako „lidová demokracie“. Podle čl. 2 odst. 1 Listiny: „Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.“

Bránící demokracie takovou výlučnou ideologií je, neboť mění pojetí demokracie jako procedurální záležitosti, kdy se rozhoduje, zda nám budou vládnout konservativci, liberálové nebo socialisté, na hodnotový systém (= ideologii), kde občanská a politická práva mají jen demokraté, zatímco antidemokraté nikoliv. Historická argumentace pro omezování shromažďovacího práva zkušeností s nacismem není validní. Jednak lze snadno na základě mezinárodní komparace zjistit, že neplatí – v Dánsku mají stejnou úroveň politických práv jako v USA – a jednak historická zkušenost přeci nemůže ospravedlňovat navěky nižší úroveň lidských práv. Naopak, nejlepší prevencí před totalitními režimy je vyšší úroveň lidských práv. Ačkoliv během druhé světové války zahynulo 418 500 Američanů, což v porovnání s 50 000 mrtvými ethnickými Čechy není zase tak málo, byl to soudce Douglas, který v Terminiello v. Chicago 337 US 1, 4 (1949) zahájil kurs, jímž zvýšil úroveň lidských práv v USA v porovnání s Evropou: ústava chrání nejen demokratické shromáždění, ale též fašistické či nacistické .

Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2009 získala Dělnická strana 25 368 hlasů, tj. 1,07 % a Národní strana 6 263 hlasů, tj. 0,26%. Lze důvodně předpokládat, že nebýt medialisace a morální paniky zastánců bránící se demokracie, dostala by neonacistická Dělnická strana 10× méně hlasů a celý „problém“ by byl ještě více marginální než je dnes.

Věříme, že jak ústavněprávní a logické nedostatky návrhu, tak nedemokratická východiska novely coby člen výboru zabývajícího se mj. ochranou lidských práv posoudíte v podobném duchu.

Předem děkujeme za vyrozumění o Vašem stanovisku a pokud máte zájem, poskytneme Vám velmi rádi další informace a podklady, zejména pak cenné výstupy ze zmíněného semináře Nejvyššího správního soudu.

S pozdravem, Za IuRe JUDr. Ing. Helena Svatošová

1.) http://www.senat.cz/…nat/historie?…

2.) http://www.nssoud.cz/main.aspx?….

3.) http://psp.cz/…/s059132.htm#r5

4.) § 17 „Je-li v tomto zákonu lhůta určena počtem dnů, rozumí se jedním dnem doba 24 hodin od události, k níž se lhůta váže.“, a dále § 5 odst. 5 „Je-li oznámení předloženo osobně, úřad to svolavateli písemně potvrdí s uvedením dne a hodiny, kdy byla oznamovací povinnost splněna“.

5.) § 4 odst. 1 správního řádu

6.) Stanley Cohen: Folk Devils and Moral Panics (1972).
Odkázal na něj dokonce i český ústavní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. Pl. ÚS 77/06, § 43.

7.) Dále tradice založena rozhodnutími Terminiello v. Chicago, 337 US 1 (1949), Brandenburg v. Ohio, 395 US 444 (1969) a Collin v. Smith, 578 F. 2d 1197 (7th Cir.).