Nahlížení mainstreamových ekonomů na lidi mimo statistickou kategorii “produktivní populace” se stále více přejímá - vnímání společnosti a jejich faktické postavení je často řadí mezi “zbytečné lidi”; často je doprovázeno dojmem, že jejich práva se nemusí respektovat. Od toho není daleko k relativizaci základního principu rovnosti práv všech lidí v realitě všedního života. Ve většině zemí zůstává ovšem princip rovnosti v ústavě a zákonech. Problém diskriminace těchto skupin se tak dá řešit pomocí práva; pokud je ovšem právní pomoc dostupná. U nás se proto problému začala věnovat nevládní lidskoprávní organizace Iuridicum remedium.
Co je sociální vyloučení
Celé skupiny populace se díky realitě soudobého ekonomického systému ocitají v ekonomicky i sociálně marginálním postavení. Nejedná se pouze o bezdomovce, nezaměstnané, ale i kategorie tzv. “podzaměstnaných” (osoby pracující za nízkou mzdu v dočasných a nejistých zaměstnáních), ekonomicky slabé seniory, samoživitelky a další.
Stále aktuálnějším fenoménem sociálního vyloučení ve vyspělých zemích se začíná zabývat už i Evropská unie. Na základě její politiky připravilo akční plán boje proti sociálnímu vyloučení i naše ministerstvo práce a sociálních věcí .
Důsledky: zejména diskriminace
Sociálně vyloučení lidé rutinně čelí diskriminaci v nejrůznějších oblastech svého života. Na rozdíl od diskriminace rasové však dosud není ani u postižených ani u společnosti náležitě rozšířeno povědomí o tom, že tyto praktiky jsou nezákonné a lze se proti nim bránit. Jinak řečeno, že skutečně platí zásada rovnosti práv pro všechny bez ohledu na své zapojení do ekonomického života či dokonce na sociální status.
Nutnost v prvé řadě čelit diskriminačním praktikám a ze strany veřejné správy
Nejzávažnějším typem diskriminace jsou pak tyto praktiky ze strany veřejné správy, která má naopak práva všech zachovávat bez rozdílu. Začíná přibývat případů, kdy obce přistupují k různým “čistícím” akcím vůči sociálně znevýhodněným skupinám. Tyto zhusta populisticky či ekonomicky motivované akce jednak porušují zákon a jednak jsou diskriminační povahy. Příkladem jsou nezákonné praktiky v nájemních vztazích u obecních bytů či dokonce domů s pečovatelskou službou, násilí obecních strážníků vůči bezdomovcům či žebrákům a podobně.
Druhým velkým problémem je zacházení úřadů či orgánů obce se sociálně znevýhodněnými lidmi jako s občany druhé kategorie – opomíjení, přehlížení či zamlčování jejich nároků a práv a podobně. Existují i obecní činitelé, kteří se dopouští hanobících výroků na adresu celých sociálních skupin jako jsou například nezaměstnaní.
Projekt organizace Iuridicum Remedium
Právě proto vznikl ojedinělý projekt nevládní organizace Iuridicum remedium (IuRe), který se zaměřuje na právní pomoc obětem této diskriminace ze strany obcí. Podle koordinátorky projektu, právničky Heleny Svatošové je se IuRe zaměřilo právě na obce proto, že případů přibývá a oproti jednání orgánů státní správy nejsou tyto praktiky tolik na očích a čelí se jim hůře - nepodléhají často například ani pravomoci ombudsmana.
“Vyřešením problému právní cestou chceme začít na zcela konkrétních kauzách ukazovat sociálně slabším lidem, že má cenu se za svá práva brát a obcím pak, že porušování zákonů jim ani u těch nejméně privilegovaných procházet nebude,” říká právnička IuRe Helena Svatošová. Cílem projektu IuRe je kromě bezprostřední pomoci v konkrétní kauze též dopomoci legislativním a jiným změnám systémové povahy v oblasti boje proti chudobě a sociálnímu vylučování. Stává se tak jedním ze spektra aktivit spolupůsobících proti naléhavému jevu sociální exkluze.
V rámci projektu je sjednána spolupráce s řadou specializovaných občanských sdružení pracujících s ohroženými skupinami jako jsou Romové, senioři, bezdomovci, lidé, kteří ekonomicky nedosáhnou na právní pomoc, ale i s úřadem veřejného ochránce práv či pražského Městského centra sociálních služeb a prevence. Pro projekt IuRe pracují právníci působící v advokacii i studenti (práv a sociální práce). Výjimečné je na projektu to, že nabízí bezplatnou právní pomoc, která není jednorázová, ale komplexní. „Jinak řečeno, řešíme kauzu až do konce a s využitím všech možných právních prostředků,“ vysvětluje Helena Svatošová.
